Každý rok 28. září si svět připomíná Světový den boje proti vzteklině. Jeho cílem je upozornit na nebezpečí tohoto závažného infekčního onemocnění, informovat o možnostech prevence a připomenout význam očkování lidí i zvířat.
Datum nebylo vybráno náhodně. Připadá na výročí úmrtí francouzského vědce Louise Pasteura, který se svými spolupracovníky významně přispěl k vývoji první účinné vakcíny proti vzteklině. Světový den vznikl v roce 2007 z iniciativy Global Alliance for Rabies Control (GARC) ve spolupráci s dalšími zdravotnickými a veterinárními organizacemi.
Co je vzteklina?
Vzteklina je virové onemocnění, které napadá centrální nervový systém savců, tedy zvířat i člověka. Způsobují ji viry rodu Lyssavirus a nejčastěji se přenáší slinami nakaženého zvířete při pokousání. Rizikový může být také škrábanec nebo kontakt slin s poraněnou kůží či sliznicí. Po proniknutí do organismu virus postupuje nervovou soustavou směrem k mozku a míše.
Nebezpečí vztekliny spočívá především v tom, že po objevení klinických příznaků je onemocnění téměř vždy smrtelné. Zároveň ale patří mezi nemoci, kterým lze účinně předcházet. Včasná lékařská péče po rizikovém kontaktu může rozvoji onemocnění zabránit.
Jak vzteklinu poznat?
U zvířat se může vzteklina projevit výraznou změnou chování. Zvíře může být nezvykle agresivní, neklidné nebo naopak nápadně plaché. Objevují se také poruchy pohybu, problémy s polykáním, nadměrné slinění, ochrnutí nebo postupná ztráta koordinace. Samotné neobvyklé chování však ještě neznamená, že zvíře vzteklinu má.
U člověka mohou být první příznaky nenápadné, a to například horečka, bolest hlavy, celková slabost nebo bolest a neobvyklé pocity v místě poranění. Později se mohou objevit poruchy polykání, křeče, zmatenost, neklid, halucinace nebo ochrnutí. Typickým příznakem může být také strach či obtíže při polykání vody, označované jako hydrofobie. Jakmile se klinické příznaky rozvinou, je onemocnění téměř vždy smrtelné.
Co dělat po pokousání?
Pokud člověka pokouše nebo poškrábe zvíře, u kterého nelze vyloučit riziko vztekliny, je důležité nečekat na první příznaky. Poraněné místo je potřeba co nejdříve důkladně omýt vodou a mýdlem a následně vyhledat lékařskou pomoc. Lékař podle okolností posoudí riziko a případně zahájí postexpoziční profylaxi, tedy preventivní léčbu po vystavení infekci. Ta může zahrnovat očkování a v některých případech také podání specifických protilátek. Včas zahájena postexpoziční péče dokáže rozvoji vztekliny zabránit.
Vzteklina v České republice
Česká republika je od roku 2004 oficiálně považována za zemi prostou vztekliny. Poslední případy u volně žijících suchozemských zvířat byly u nás zaznamenány v roce 2002, kdy byla nemoc potvrzena u tří lišek na Trutnovsku. K vymýcení vztekliny výrazně přispělo dlouhodobé očkování psů a především plošné očkování lišek pomocí speciálních návnad s vakcínou. Přesto se na vzteklinu nesmí úplně zapomenout. Riziko představuje především zavlečení nemoci ze zahraničí, kde se stále vyskytuje. Proto veterinární správa výskyt vztekliny u zvířat i nadále sleduje. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat také netopýrům, u kterých se mohou vyskytovat příbuzné viry. Prevence a opatrnost tak zůstávají důležité i přesto, že se vzteklina v České republice běžně nevyskytuje.
Problém, který stále trvá
Celosvětově zůstává vzteklina významným zdravotním problémem. Podle Světové zdravotnické organizace na ni každoročně zemře přibližně 59 000 lidí, přičemž asi 99 % případů nákazy člověka souvisí s pokousáním nakaženým psem. Největší počet případů se vyskytuje v Africe a Asii a významnou část obětí tvoří děti.
Vzteklina je sice v České republice v současnosti velmi vzácná, ve světe ale stále představuje závažné onemocnění. Dobrá prevence, zodpovědné chování ke zvířatům a včasné ošetření každého rizikového poranění mohou zabránit tragickým následkům.
Světový den boje proti vzteklině proto připomíná, že i když se nám nemoc může zdát vzdálená, není důvod ji podceňovat.