Den 3. března je vyhlášen Světovým dnem sluchu. Právě v takový den bychom si měli připomenout všechny, kteří jsou odsouzeni svou nemocí nebo věkem prožívat svůj život v samotě a izolaci. Sluch patří k jednomu ze smyslů člověka. Člověk pro získávání informací o okolním světě preferuje dva smysly – zrak a sluch. Zatímco zrakem získáváme informace o prostorových vztazích, kde se nacházíme, co nám spojí v cestě apod., sluch je nezastupitelný v tvorbě a udržování společenských vztahů. Sluch je nezbytnou podmínkou klidné a nepoškozené komunikace mezi lidmi, sluch je třeba k poslouchání ostatních lidí kolem nás. Platí příměr, že poruchy zraku nás odděluje od věcí, zatímco porucha sluchu od lidí. Více jak polovinu informací z okolního světa přijímáme nepoškozeným sluchem. Sluch nelze vypnout. Funguje ve tmě, za rohem, ve vyšším patře, zezadu kam nesměřuje naše hlava, prostě trvale a všude. Dokonce sluch nevypíná ani ve spánku. Jen tak nás může drnčící budík vzbudit.
Ztráta sluchu vede vždy ke zhoršení slyšení a rozumění lidské řeči a tím okleštění nebo úplné zamezení komunikace. Takto postižený člověk se ocitá zcela osamocen mezi dalšími lidmi, protože ostatní lidé s ním nemohou mluvit. Podobně jako cizinec v zemi, jejíž řeč nezná.
Ve společnosti takového člověka slušně pozdravíme a pak svoji pozornost plně věnujeme jiným, mluvícím a slyšícím. Stejně i v zaměstnání, při nakupování, na úřadech apod. Tak se těžce nedoslýchavý nebo neslyšící dostává na samotný okraj společnosti. Nikdo jej nebere vážně, nikdo s ním nic neřeší ani si nepovídá. Člověk se ocitá sám mezi „cizími“ lidmi a začíná se lidem ze stejného důvodu nakonec vyhýbat. Není společností akceptován a sám se společnosti bojí až do té míry, že se mění jeho osobnost. Vzniká tzv. sluchová společenská deprivace. K takovýmto koncům nevede žádná jiná vada, kterou člověk získává v průběhu života. Změna osobnosti, tedy nejvyšší stupeň postižení jedince, nedokáže žádná jiná vada, způsobuje ji pouze a výhradně jen
porucha sluchu.
A navíc, takto postižený člověk navenek vypadá jako plně zdravý a než pomoci je vystaven spíše šikaně okolí. Jen si každý z nás vzpomeňme, jak reagujeme, když se setkáme s těžce sluchově postiženým. Máme dosti trpělivosti, abychom mu jednoduchou větu opakovali mnohokrát. Jsme připraveni opakovat informaci donekonečna. Umíme přijat skutečnost, že dostáváme neadekvátní odpovědi či nesmyslné reakce, protože neslyšící neví, co od něj chceme. Nebo spíše mávneme rukou a urychleně takového člověka opouštíme.
Poruchy sluchu = nedoslýchavosti, a to jakéhokoli původu a hloubky ztráty se vyskytují přednostně ve starší populaci. Podle výsledků WHO se porucha sluchu vyskytuje u 25 % lidí starších 60 let a u 40 % lidí starších 70 let věku. Jsou to právě naši senioři, kteří jsou nejvíce postiženou a také nejčastěji ohroženou skupinou. Zůstávají nejenom sami fyzicky, ale často v úplné izolaci od okolního světa. Neslyší, když je někdo přijde navštívit. Nedomluví se. Ztrácejí se v informacích. Bojí se okolního světa a tak ztrácejí smysl života. Ano, i takový je často dopad poruchy sluchu.
„Pečujte o svůj sluch, chcete-li slyšet celý život!” (To hear for life, listen with care). Tímto heslem by se dala shrnout podstata Světového dne sluchu, který stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO) na 3. března. Tento den by nás měl upozornit na důležitost ochrany sluchu a na význam včasné lékařské prohlídky.
Světová zdravotnická organizace (WHO) také varuje, že počet lidí se ztrátou sluchu narůstá. Velkým nebezpečím jsou osobní audio zařízení, práce v hlučném prostředí, zábavní akce, ale také akustický smog, kterému jsou obyvatelé velkých měst vystaveni prakticky neustále. Důležitou roli hrají i genetické faktory, vrozené vady, onemocnění nebo úraz. Sluch by si měly hlídat především osoby starší 60 let nebo ti, kdo užívají léky poškozující sluch.
„Varovné signály, které upozorňují na možný problém se sluchem, jsou nenápadné. Může jít o zvyšování hlasitosti u rádia či televize nebo pocit, že člověk špatně slyší při hovoru s přáteli, ať už je to naživo či po telefonu. Na místě je v takovém případě konzultace s lékařem a vyšetření tónovou audiometrií.
Mnohé poruchy sluchu jsou dobře odstranitelné a další možnosti řešení jsou dostupné i efektivní. Pokud potřebujete v této věci podpořit nebo se dozvědět více informací, můžete se obrátit na sociální služby Tichého světa v místě vašeho bydliště. Pobočky Tichého světa najdete v deseti krajích po České republice – konzultantky a konzultanti za klienty také dojíždí.
Sluchové postižení není ničím výjimečným. Podle údajů Evropské federace nedoslýchavých lidí (EFHOH) žije v Evropě okolo 80 milionů lidí (16 % evropské populace), kteří trpí ztrátou sluchu v různé míře. Je tedy s podivem, že sluchadla jsou stále vnímána většinou negativně. Jde však o základní kompenzační pomůcku jako třeba brýle, které jsou pro společnost již naprosto přirozené. Současná věda o sluchu „audiologie“ umí v mnohých případech dopady postižení sluchu zmírnit nebo dokonce odstranit. Sluch nelze léčit, ale vlastní slyšení lze podporovat pomocí chytrých sluchadel či dalších technických pomůcek.
Pokud patříte mezi lidi, kteří mají potíže s komunikací, nestyďte se za to. Přijďte do ambulancí audiologie, foniatrie nebo ušních lékařů. Budou se Vám odborně věnovat.
Zdroj:
Česká společnost otorinolaryngologiea chirurgie hlavy a krku – odkaz https://www.otorinolaryngologie.cz/
Státní zdravotní úsatv v Praze – odkaz https://szu.gov.cz/odborna-centra-a-pracoviste/centrum-podpory-verejneho-zdravi/kampane-a-dny-podporujici-zdravi/dny-podporujici-zdravi-2023/svetovy-den-sluchu/
Tichý svět, o.p.s. – odkaz https://www.tichysvet.cz/pripravujeme/svetovy-den-sluchu-2