|
►Státní dohled nad infekčními
chorobami včetně TBC a PN
►Plánování a řízení očkování,
zajišťování očkovacích látek na povinná, zvláštní a mimořádná očkování a
jejich distribuce pediatrům a praktickým lékařům.
►Sledování proočkovanosti.
odkaz
1) odkaz 5)
odkaz 6)
►Šetření a provádění opatření
v ohnisku nákazy, při mimořádných epidemiologických situacích
(epidemické výskyty infekčních onemocnění, závažná infekční onemocnění,
výskyt velmi nebezpečných nákaz, import infekčních onemocnění).
odkaz
2)
►Vydávání karanténních opatření
osobám pracujícím v epidemiologicky závažných činnostech.
►Vydávání lékařských dohledů při
poranění předměty kontaminovanými biologickým materiálem.
odkaz
3)
►Drogová epidemiologie.
odkaz
4)
►Samostatným oddělením v rámci Odboru
epidemiologie je oddělení nozokomiálních nákaz.
►Evidence a opatření při poranění
zvířetem.
odkaz
7)
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
●
Výskyt infekčních
onemocnění ve světě
Listerióza ČR 2006/2007 - konečná
data a informace
●
Informace
MZ o výsledcích vyšetření na LM
● Epidemiologická
data
●
Nákazy z potravin
Odkaz 1)
Pravidelné očkování dětí se
v České republice provádí podle vyhlášky MZ ČR
č. 537/2006 Sb., o
očkování proti infekčním nemocem v platném znění. Pravidelná očkování jsou bezplatná a
ze zákona povinná (zákon č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví a o
změně některých souvisejících zákonů). V rámci pravidelného očkování
jsou děti očkovány v souladu s doporučením Světové zdravotnické
organizace.
Novorozenci HBsAg pozitivních matek jsou proti VHB očkování podle dosud
platného schématu, tzn. do 24 hodin po narození spolu s aplikací
hyperimunního globulinu proti virové hepatitidě B (§4 odst.7, §15 odst.3
vyhlášky 537/2006Sb.).
Očkovací kalendář pravidelného očkování dětí v České republice
4. den - 6.
týden Tuberkulóza
Od 13.
týdne Záškrt, tetanus, dávivý kašel, hemofilové invazivní infekce (HIB),
virová hepatitida typu B, dětská obrna.
Aplikují se 3 dávky v intervalu nejméně 1 měsíce do konce 1. roku
života.
Od 12. měsíce do 18.
měsíce Záškrt, tetanus, dávivý
kašel, hemofilové invazivní infekce (HIB), virová
hepatitida typu B,
dětská obrna
Od 15.
měsíce Spalničky, zarděnky, příušnice
Od 21. měsíce do 25. měsíce
Spalničky, zarděnky, příušnice
(za 6 - 10 měsíců po
první dávce)
5
let
Záškrt, tetanus, dávivý kašel
10
let Záškrt,
tetanus, dávivý kašel, dětská obrna
12
let Virová hepatitida typu B
(týká se pouze dětí, které nebyly očkovány v
kojeneckém věku)
14
let Tetanus (u
dětí, které nedostaly Boostrix polio)
Očkování
hexavakcínou (očkování proti záškrtu, tetanu dávivému kašli, HIB, virové
hepatitidě typu B a dětské obrně) bude zahájeno u dětí narozených po
dni 31.12.2006. Děti narozené před tímto datem budou očkovány podle
původního schématu, resp. podle přechodných ustanovení nové vyhlášky.
Doočkování dětí proti dětské obrně:
Děti narozené v roce
2006 Živá vakcína, očkování
proběhne v březnu a květnu 2007 a 2008
Děti narozené v roce
2005 Živá vakcína, očkování
proběhne v březnu a květnu 2007
Ve 13ti letech Inaktivovaná vakcína (injekční forma), očkování probíhá
od II.čtvrtletí
roku 2007 průběžně
Týká se pouze dětí narozených od 1.5.1993 do 30. dubna 1996.
Přeočkování proti tetanu se provádí po 10 – 15
letech po předchozí dávce.
odkaz 5)
Sledují se a evidují nežádoucí reakce po
očkování a selhání očkování v rámci surveillance jednotlivých
onemocnění.
▪
Formulář pro hlášení nežádoucího účinku
CIOMS
▪ Formulář
pro hlášení nežádoucího účinku CIOMS BCG
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 2)
Státní dohled nad infekčními nemocemi
Všichni lékaři mají ze zákona povinnost
hlásit výskyt infekčních onemocnění na tiskopisu „Hlášení infekční
nemoci“.
Ve vyhlášce č. 195/2005 Sb. je uveden kromě
jiného kompletní seznam infekčních chorob, u kterých se nařizuje
izolace v lůžkových zařízeních léčebně preventivní péče a jejichž léčení
je povinné. Z téže vyhlášky vyplývá také povinnost hlásit úmrtí na
infekční nemoc, hlášení hromadného výskytu nemocniční nákazy a
nemocniční nákazy, která vedla k těžkému poškození zdraví nebo úmrtí.
Toto hlášení je třeba podat neprodleně (telefonicky) a následně na
příslušném tiskopisu.
Naše šetření probíhá nejen na základě těchto
hlášení, ale také na podkladě každodenního hlášení ze všech
mikrobiologických laboratoří na našem území.
Pracovníci odboru epidemiologie pak při
terénním šetření zajišťují kontakty takto nemocných, zjišťují osoby,
pracující v činnostech epidemiologicky závažných, zajišťují odběry
biologického materiálu a vydávají karanténní opatření, včetně poučení
osob a pátrají po zdroji a cestě přenosu nákazy..
Takto se v např. zajišťují invazivní
meningokoková onemocnění, virové hepatitidy (opatření ve školách a
dětských kolektivech), epidemické výskyty průjmových onemocnění.
V průběhu celého roku, a zvláště pak
v chladném období roku, zjišťují počty nemocných na akutní respirační
onemocnění u praktických a dětských lékařů. Z těchto údajů lze pak
zjistit celkovou i specifickou nemocnost a usuzovat např. na vývoj
chřipkové epidemie.
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 3)
V náplni práce našeho odboru je také
vydávání lékařských dohledů v případě poranění jehlou (nebo jiným
předmětem) kontaminovaným biologickým materiálem nejen pro zdravotníky.
Stručný návod, co
dělat v případě poranění pohozenou jehlou:
-
Bezprostředně po poranění nechat ránu
krvácet, ale nemačkat.
-
Po zastavení krvácení ránu důkladně vymýt
vodou a mýdlem a ošetřit dezinfekčním roztokem – nejlépe Jodisolem,
protože tento roztok má antiseptický a protivirový účinek.
-
Následně co nejdříve vyhledat praktického
lékaře, lékaře hygienické stanice nebo se přímo obrátit na nejbližší
infekční oddělení nemocnice s poliklinikou.
-
Na hygienické stanici Vám bude vystaven
lékařský dohled, Vaše krev bude vyšetřena na virové žloutenky B a C
a protilátky proti viru HIV.
-
Podle výsledku vyšetření bude zhodnocen
Váš imunitní stav a v odůvodněných případech zajištěno očkování proti
hepatitidě B v souladu s platnou legislativou.
-
Váš imunitní stav včetně klinického
vyšetření pak bude sledován u Vašeho ošetřujícího lékaře ještě několik
dalších měsíců (kvůli dlouhé inkubační době virových žloutenek).
V současné době lze očkovat proti hepatitidě
typu A a B. Mezi infekce, které lze teoreticky touto cestou přenést
patří ale i infekce, proti nimž účinná imunizace zatím neexistuje, a to
hepatitida typu C a infekce virem HIV.
Lékaře je třeba vyhledat ihned po poranění,
nejpozději do 7 dnů od poranění.
Všeobecná opatření:
-
Objevíte-li použitou injekční jehlu a
stříkačku, zásadně se jí nedotýkejte a nález ihned oznamte Policii ČR
nebo Městské policii (bezplatné linky 156 nebo 158), která zabezpečí
jejich bezpečnou likvidaci
-
Použité jehly by se měly odkládat do pevného
obalu s uzávěrem, v němž se také spalují jako nebezpečný odpad. Neměly
by se na volně přístupná prostranství vůbec dostat.
Užitečná telefonní
čísla:
Městská
policie
156
Policie ČR
158
Krajská hygienická stanice 577 006 741-43
odbor epidemiologie
Bezplatní linka AIDS pomoci
800 144 444
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 4)
Drogová epidemiologie
Česká republika se zapojila do systému
monitorování problémových uživatelů drog, který je v Evropě realizován
Evropským monitorovacím centrem pro drogy a uživatele drog (EMCDDA)
v Lisabonu. Byl vytvořen standardizovaný formulář hlášení klientů, jehož
českou verzi, doplněnou o údaje o testování na virové hepatitidy používá
monitorovací systém zajišťovaný Hygienickou službou v ČR.
Úkolem hygienické služby (konkrétně našeho
odboru) je mapovat všechna zařízení, která mají jakýkoli kontakt
s uživateli drog. Údaje získané od těchto zařízení (samozřejmě
v souladu se zákonem na ochranu osobních dat) jsou pak centrálně
vyhodnocovány.
Zjišťuje se jak incidence, tak lze částečně
odhadnout i prevalenci uživatelů drog na našem území. Data slouží pro
tvorbu jak protidrogové politiky na úrovni státu, tak pro tvorbu
protidrogové a zdravotní politiky na úrovni krajů.
Definice:
Uživatel drog
Podle definice EMCDDA je problémovým
uživatelem drog osoba užívající jakýmkoliv způsobem heroin a další
opiáty, kokain, amfetamin, pervitin či injekční uživatel jakékoliv jiné
drogy.
Droga
= psychotropní či omamná látka užívaná bez
předpisu lékařem k ovlivnění nebo změně některé funkce organismu.
Sledované drogy
Heroin, morfin, kodein, brown, metadon
(užívaný jako substituce mimo substituční program), ostatní opiáty,
amfetamin, pervitin, extáze (MDMA), fenmetrazin, efedrin, kokain, crack,
marihuana, hašiš, barbituráty, benzodiazepiny, ostatní sedativa a
hypnotika, LSD, trifenidyl, psilocybin, durman, toluen, a jiné méně
běžné léky a drogy.
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 5)
V současné době se provádí přeočkování proti tetanu
v intervalu 10 – 15 let od poslední dávky, a to 1 dávkou.
Pokud je interval delší než 15 let, pak je nutno absolvovat celé
3dávkové schéma (u zletilých osob v intervalu 0-6týdnů-6měsíců). V případě nejistoty nebo chybějícího
záznamu o očkování je možné vyšetřit protilátky proti tetanu
v laboratoři.
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 6)
Očkování dětí
Co by měli rodiče vědět o
očkování.
Pokusy, jak zabránit pravým neštovicím,
existovaly už ve staré Číně. Počátky očkování v Evropě se datují do 1.
poloviny 18. století. Jako první se začalo s pravými neštovicemi, tehdy
se očkovalo obsahem neštovičných puchýřů. V té době umíral na pravé
neštovice každý desátý nakažený. V roce 1796 dokázal Jenner, že ten, kdo
prodělá kravské neštovice, neonemocní pravými neštovicemi. Virus
kravských neštovic (vakcinie) byl pak používán v ochraně proti pravým
neštovicím. Jennerův objev se pak zapsal do historie mimo jiné i
označením pro očkování, kterému se také říká vakcinace. V 19. století
byly připraveny vakcíny proti vzteklině, tyfu, choleře a moru. Do konce
2. světové války se podařilo připravit dnes běžné očkovací látky proti
záškrtu, dávivému kašli, tetanu, tuberkulóze a chřipce. Výrobci vakcín v
současné době připravují stále kvalitnější vakcíny, které jsou účinnější
a vyvolávají méně vedlejších reakcí.
Očkování dnes chápeme jako jeden ze způsobů
ochrany před vážnými až smrtelnými infekčními nemocemi. Spočívá
v povzbuzení lidského obranného systému a ve vytvoření obranných látek.
Dosud největším úspěchem bylo vymýcení
pravých neštovic na celém světě, a to díky zavedení celoplošného
očkování. Díky pravidelnému očkování nebyl v České republice po zavedení
očkování proti dětské obrně dosud zaznamenán jediný případ dětské obrny.
Přitom před zavedením očkování na ni u nás umíralo 50 dětí ročně. Do
roku 1958 onemocnělo ročně černým kašlem víc jak 30 000 dětí, a z toho
jich 80 umřelo. Velmi zákeřný byl do zavedení očkování i záškrt –
každoročně onemocnělo asi 9 000 osob a zemřelo jich několik set. Úmrtí na
tato onemocnění úplně vymizela.
Výsledek očkování
ovlivňuje několik faktorů:
1) účinná
očkovací látka
2) bezpečná
očkovací látka (současné vakcíny jsou vysoce bezpečné, nežádoucí účinky
jsou velmi vzácné)
3) celoplošné
očkování (je třeba dosáhnout co nejvyšší míry proočkovanosti, aby
původce onemocnění v populaci nemohl dál cirkulovat, k tomu je třeba
naočkovat 90 až 95% populace)
Jak působí očkovací
látky?
K výrobě očkovacích látek se používá
1) původce
onemocnění, který se buď oslabí specifickými chemickými pochody, nebo se
usmrtí a rozkouskuje
2) toxin bakterie, který způsobuje onemocnění a který se při výrobě upraví tak,
aby vyvolal obrannou reakci, ale ne onemocnění
3) uměle
vyrobený „kousek“ původce onemocnění, který v organismu vyvolá podobnou
obrannou reakci jako celý a živý původce, nemůže však vyvolat
onemocnění.
Celý proces výroby vakcín je samozřejmě
složitější, vakcíny se musí čistit, aby se co nejvíce omezily vedlejší
účinky po očkování. Musí se stabilizovat, aby se určitou dobu daly
použít. Musí se ošetřit tak, aby se v nich nemohli množit původci jiných
onemocnění.
Bezpečnost očkovacích
látek
Neochota některých rodičů k očkování svých
dětí vyplývá mimo jiné z obavy, že po očkování mohou nastat komplikace.
Výroba očkovacích látek v dnešní době je zaměřena nejen na účinnost, ale
především na jejich bezpečnost. Nežádoucí reakce mohou být lokální nebo
celkové.
Lokální reakce: vznikají v místě
vpichu a objevují se většinou bezprostředně po očkování do 12 – 48
hodin. Mohou to být lehká bolestivost, otok a zarudnutí. Ve velké
většině případů samy mizí do 2 dnů. Vážnou lokální reakcí je vznik
zatvrdliny nebo dutiny obsahující hnis. Tato komplikace však vzniká
vzácně, přibližně u 1 ze 100 000 očkovaných osob.
Celkové reakce: vznik těchto reakcí
po očkování je částečně závislý na druhu očkovací látky. Celkové mírné
reakce zahrnují teplotu do 39 C°, bolest hlavy, zvracení, průjem, zácpu,
zduření lokálních mízních uzlin. Tyto reakce se mohou objevit několik
hodin po očkování, ale také do 7. -10. dne po očkování. Tyto příznaky
jsou dočasné a většinou samy vymizí během několika dnů. Mezi závažné
celkové reakce patří neutišitelný pláč trvající déle než 3 hodiny,
horečka, křeče, neurologické příhody. Reakce tohoto typu jsou výjimečné
a vyskytují se zhruba u 1 na 1 000 000 očkovaných.
Závažnost těchto reakcí bohatě vyváží přínos
všech zavedených očkování. Dříve běžná úmrtí dětí na infekční nemoci
jsou dnes raritní a díky zavedeným očkováním jsou u většiny dětí
nejvážnější infekční chorobou plané neštovice, proti nimž se u nás zatím
běžně neočkuje.
Epidemické výskyty dnes již vzácných
infekčních chorob v komunitách jedinců, kteří odmítají očkování svých
dětí (např.náboženské sekty), nás neustále utvrzují, že bakterie a viry
nespí, ale čekají a číhají, až se někde objeví skupina vnímavých (tzn.
nenaočkovaných) dětí, aby zaútočily. Snahy o zrušení očkování proti
tuberkulóze v některých krajích naší republiky vedly k okamžitému
nárůstu ve výskytu závažných mimoplicních forem tuberkulózy a všichni
nenaočkovaní byli po tomto zjištění urychleně doočkováni.
Námitky, že všechna zavedená očkování mohou
být příčinou vzrůstajícího počtu alergií u dětí, doposud
potvrzeny nebyly. Všechny vakcíny a jejich vliv na lidský organismus se
dlouhodobě sledují. Vývoj vakcín jde cestou co největší bezpečnosti a co
nejnižšího, ale ještě účinného množství antigenu ve vakcínách.
Tím, že udržujeme v populaci určité procento
naočkovaných jedinců (proočkovanost 90-95%), chráníme před onemocněním i
děti, které z nejrůznějších důvodů očkovány být nemohou (mají trvalé
nebo dočasné kontraindikace – nádorová onemocnění a jejich léčba,
některé vrozené nemoci).
Dobrovolná očkování:
Do této kategorie patří např. očkování proti
chřipce, virové hepatitidě typu A, meningokokovým nákazám, klíšťové
encefalitidě a očkování při cestách do zahraničí. Informace o těchto
očkování získáte u svého ošetřujícího lékaře nebo na Krajské hygienické
stanici a o očkování do zahraničí na Zdravotním ústavu Zlínského kraje.
▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪
Odkaz 7)
+ Příloha
"Vzteklina – konsensus infektologů"
Rady pro nemocné při poranění zvířetem
Byli jste poraněni zvířetem, a proto Vám
hrozí riziko dvou závažných onemocnění, a to tetanu a vztekliny.
Zvlášť vzteklina je mimořádně závažné onemocnění, které bez řádného
ošetření může skončit smrtelně.
-
Ošetřujícímu lékaři sdělte druh zvířete,
které Vás poranilo, a zda se jedná o zvíře známé, tj. dostupné dalšímu
vyšetření, nebo zvíře neznámé.
-
V případě, že se jedná o zvíře neznámé,
budete ihned odesláni na infekční oddělení, kde bude zváženo zahájení
očkování proti vzteklině, event. podání příslušného séra.
-
Pokud se jedná o zvíře známé, pak je
potřeba zajistit jeho veterinární vyšetření. Proto musíte ošetřujícímu
lékaři sdělit adresu chovatele.
-
Dle veterinárního zákona č. 166/1999 Sb.
je povinen vyšetření zvířete ve stanovených termínech zajistit majitel
(chovatel) zvířete, které poranilo člověka. Navštivte proto chovatele,
informujte jej o svém poranění a domluvte se s ním na vyšetření
zvířete. Zprávu o veterinárním vyšetření zvířete předložte
nejpozději do 72 hodin od poranění svému ošetřujícímu lékaři.
-
Druhé veterinární vyšetření se dělá za 5
dnů a zprávu rovněž doneste ihned svému ošetřujícímu lékaři.
-
Postup je stejný i při poranění
zvířetem, které bylo očkováno proti vzteklině!
-
Pokud se s chovatelem zvířete nedohodnete
na vyšetření, obraťte se na Krajskou veterinární správu, inspektorát Zlín, Lazy
V/654, tel.č. 577 431 216, která je zplnomocněna učinit potřebná
opatření v případě, že chovatel nebude respektovat ustanovení zák.č.
166/1999 Sb. o veterinární péči.
-
Pokud nedostane Váš ošetřující lékař obě
veterinární potvrzení ve stanovených termínech nebo pokud bude u
zvířete vysloveno podezření na vzteklinu, je povinen Vás odeslat na
infekční oddělení k rozhodnutí o zahájení očkování.
-
Bude-li nutno Vás proti vzteklině očkovat,
pak nepodléhejte nadměrným obavám. Toto očkování je srovnatelné
s jakoukoli běžně používanou jinou očkovací látkou, kterou jste již
byli očkováni. Není tedy ani nadměrně bolestivé, ani se neaplikuje do
břišní krajiny, ale do svalu v horní třetině paže.
18875/2005/OZP
POSTUP PŘI OCHRANĚ PŘED VZNIKEM A ŠÍŘENÍM
VZTEKLINY U LIDÍ PO PORANĚNÍ ZVÍŘETEM -
DOPORUČENÝ STANDARD
REF.: Eva Křemencová,Bc.,
tel.: 22497 linka2565
Ministerstvo zdravotnictví České republiky doporučuje postupovat podle
tohoto metodického návodu:
čl.1
Indikace
Při rozhodování o antirabické profylaxi se přihlíží zejména k
okolnostem, lokalizaci a rozsahu poranění, k druhu a chování zvířete a
epizootické situaci. Za možný zdroj nákazy vzteklinou pro člověka se
považují zejména lišky a další divoce žijící šelmy, netopýři, z domácích
zvířat zejména psi a kočky. Vzácně mohou být zdrojem vztekliny i jiní
savci, s výjimkou malých hlodavců, zajíců a králíků.
čl.2
Kontraindikace a alternativní metody
Vzhledem k tomu, že
jde o postup z vitální indikace, nejsou kontraindikace antirabické
profylaxe žádné. Alternativní metody nejsou žádné
čl.3
Léčebný postup
1.
- Rána musí
být co nejdříve vymyta mýdlem, pak ošetřena desinfekčním prostředkem
(jód,alkohol),
- podle
potřeby zajistit chirurgické ošetření rány,
-
profylaxe tetanu v souladu s vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti
infekčním nemocem, ve znění
pozdějších předpisů (vakcína, případně hyperimunní globulin).
Lékař
prvního kontaktu může vyřešit pouze případy poranění, způsobené známým,
tj. snadno vyšetřitelným
zvířetem. V
tomto případě nechá neodkladně vyšetřit zvíře u veterináře a pouze v
případě pozitivního nálezu
odesílá
pacienta do antirabického centra při nejbližším infekčním oddělení.
Vyšetření mrtvého zvířete
(kadaveru)
zajišťuje NRL pro lyssu - Vratislavice nad Nisou (tel. 482 751578).
Všechny
ostatní pacienty je nutno neodkladně odeslat do nejbližšího
antirabického centra.
2.
-
Doporučit kontaktovat veterináře (jedná-li se o známé zvíře, nechat
provést jeho vyšetření, event. vyšetření
kadaveru, jedná-li se o nevyšetřitelné zvíře informovat se o epizootické
situaci v dané oblasti, kde zvíře
člověka napadlo),
- co
nejdříve rozhodnout o nutnosti antirabické profylaxe (při rozhodování se
přihlíží zejména k okolnostem
poranění, chování zvířete, zda se jedná o zvíře, které uniklo nebo zda
se jedná o zvíře, které lze vyšetřit
veterinářem a epizootické situaci).
čl.4
Antirabická profylaxe
Antirabická profylaxe
se provádí v antirabických centrech při infekčních odděleních. Lékař
centra rozhodne o indikaci a rozsahu antirabické profylaxe na základě
údajů o epizootické situaci v místě poranění, o chování zvířete, o
okolnostech poranění a dalších skutečnostech. Řídí se přitom zásadami
obsaženými v Konsensu představitelů infekčních pracovišť v ČR a NRL pro
vzteklinu (Klin Mikrobiol inf Lék 2003; 9(4): 186-196).
Postup při
antirabické profylaxi zahrnuje následující kroky:
- kontrola
a chirurgické ošetření místa poranění dle potřeby,
- při
známkách bakteriální infekce v ráně podání antibiotik,
- podle
okolností aplikace antirabického séra či hyperimunního imunoglobulinu,
- podle
okolností zahájení vakcinace proti vzteklině,
- kontrola
antitetanické profylaxe.
Zahájení
antirabické profylaxe je zpravidla spojeno s krátkodobou hospitalizací
na infekčním oddělení;
doba
hospitalizace závisí na snášenlivosti indikované terapie.
Vlastní
antirabická profylaxe (zpočátku spojená s hospitalizací)
-
dokončení či doplnění postupu uvedeného v čl.3,
- základní
laboratorní vyšetření,
- podle
okolností poranění pasivní imunizace podáním antirabického séra
(frakcionovaná aplikace),
za současného zajištění antihistaminiky,
- aktivní
imunizace: dle schématu udaného výrobcem v souladu s údaji příbalové
informace k očkovací látce,
- při
známkách bakteriální infekce rány podání antibiotika,
- hlášení
orgánům veřejného zdraví,
-
ambulantní dokončení vakcinace.
Obvyklá
doba hospitalizace činí 4-8dnů.
čl.5
Hlavní komplikace vakcinace nebo séroprofylaxe
- lokální
reakce v místě aplikace vakcíny (erytém,infiltrát),
- celková
reakce (febrilie, cefalea, myalgie, artralgie,únava),
- sérová
nemoc v případě podání antirabického séra,
-
anafylaktický šok.
čl.6
Zrušuje se metodické opatření uveřejněné ve Věstníku Ministerstva
zdravotnictví ČSR č. 31/1976 (Postup při ochraně před vznikem a šířením
vztekliny u lidí na str. č. 224 v částce 15 až 18) a metodické opatření
uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 10/1997
(Standardy léčebných a vyšetřovacích postupů - II. část na str. 10 v
částce 9 s názvem Standard 203-22/1997 (Antirabická profylaxe).
MUDr. Jiří Koskuba,
v.r.
náměstek pro zdravotní
péči a mezinárodní vztahy
|
